Další z mých radostí je mé vlastní sebetrýznění :-D. Myslím, že se to tak dá asi nazvat, jak jinak nazvat někoho, kdo se dobrovolně vzdá pečiva, uzenin, sýrů, alkoholu (chjoooo :-D) a dalších dobrot, peče dorty a různé chuťovky, které pak ani nejí a ještě se kouká na lidi, jak jim chutná. Ano, jsem sobě takovým malým sebe trýznitelem. Ono je to všechno ale hlavně podmíněno zase tím, že miluju výzvy, jakékoliv a najet na nějaký psychózní jídelníček a vzdát se všeho, co má člověk rád, to je velká výzva. Ale zase to, když člověk vydrží a pak vidí ten výsledek, je pak nepopsatelný pocit a výborný hnací motor dál. A i když je to na začátku těžké, dá se na všechno zvyknout a člověk si z toho nakonec ještě udělá i životní styl, kterého pak nemá potřebu se vzdávat i když si ostatní kolem dokola klepou na čelo :-D.
Takových "jídelníčkových" výzev jsem měla od října, kdy jsem začala trénovat s Michalem Kulštejnem možná pět. A pokaždé jsem si říkala, díky bože za to, že máš tak pevnou vůli :-D. Já mléčno výrobková, šunková a pečivová mám být bez toho všeho??? První jídelníček byl ale fajn a říkala jsem si, že jestli to bude takhle, tak to bude pohoda. Měla jsem ryby, maso, oříšky, zeleninu a dokonce Havlíkovy tyčinky (za ty bych teď položila i vlastní život :-D) a ani mi vůbec nevadilo, že jsem přišla o svou svatou trojici. Tento jídelníček vydržel asi 14 dní a přišla změna. Množství se omezilo a hlavně jsem nejedla pravidelně každý den od rána. Jeden den jsem jedla od rána do večera, další třeba až od 12 hodin a posunulo se to až tak, že jsem jedla od 14 hodin a hlady jsem šilhala. A to nejhorší přišlo, když jsem měla držet celý den hladovku. Ten den jsem myslela, že si okoušu i prsty na nohou a nejen sobě, ale i všem ostatním okolo sebe. Člověk by nečekal, jak strašně hodně mu můžou chybět cukry a podobné nesmysly, které jsou dnes ve všem. Jak já jsem byla nepříjemná a vzteklá :-D. Naštěstí to bylo jen jeden den a pak jsem se po měsíci odměnila hřešícím dnem. Padl akorát na den, kdy jsme jely s kámoškou do Vídně na vánoční trhy. Netěšila jsem se na nic jiného, než jak se pořádně "přežeru". Na punč, čokoládu, koláče, maso.... Dopadlo to tak, že jsem si dala jeden toust, koláč a do večera už jsem nic nejedla, protože jsem ještě odfukovala jako parní lokomotiva. A na další měsíc jsem měl útrum a taky další jídelníček.
Ke konci naší spolupráce s Michalem jsem už vlastně jedla jen tvaroh, bílky, maso a zeleninu a chodila 2 x denně na trénink. Popravdě ale musím přiznat, že mi to vlastně ani vůbec nevadilo a úplně jsem si zvykla na to, že nemám chleba s máslem a naopak mě to tak nakoplo, že jsem byla happy jako dva grepy. S Míšou jsme skončili někdy začátkem ledna, ale pořád jsme řešili a řešíme nějaké detaily a drobnosti, za což mu teda fakt moc děkuju, protože jsem někdy byla otravná jako nádražní vrabec :-D. Každopádně jsem za tu dobu, co jsme spolu trénovali sundala dolů nějakých 12 kilo, zjistila jsem, že je důležité na vše jít s mírou, že nemá smysl kupovat v obchodě hummus a podobné hotové věci, ale že je mnohem lepší si ho doma udělat sám a že jde žít třeba i bez toho pečiva, které si nakonec člověk doma taky může udělat. Toto mi to všechno dalo a kromě 12 kil mi to nic nevzalo, takže za mě obrovská spokojenost :-D a nekončím.
Od pondělí jsem najela na nový režim, pro mě, jako masožravce (a že jsem ho měla za poslední dobu opravdu hodně) asi nejnáročnější, který jsem doposud měla. Čeká mě 8 týdnů makrobiotických sacharidových vln. A co to znamená? Stále žádné mléčné výrobky, kromě bílého jogurtu, jen ryby, zelenina, určité druhy ořechů a semínek a z ovoce jablko a hruška. Sedm dní v týdnu stejné obědy a snídaně a dost podobné svačiny a večeře.
Momentálně mám za sebou první 3 dny, začala jsem v pondělí 4.4.2016 (krásné sudé datum, to určitě přinese štěstí :-D) a pocity? Mám hlad :-D a to mám za sebou teprve 3 dny. Jooo tak tato výzva bude fakt krutá :-D.
