pondělí 25. dubna 2016

Aspoň na chvilku mít 90-60-90 :-D

Byl čtvrtek 21.4.2016 kolem 9 večer a my jsme se právě vraceli z Lysé. Před sebou jsem měla ještě jeden velký úkol - napéct proviant na sobotní závod pro 4 chlapy. V plánu jsem měla něco slaného a něco sladkého, tak ať jim uspokojím všechny důležité chuťové pohárky a nastartuju jejich výkon :-D a že udělám něco rychlého, tak ať jdu konečně jednou spát před dvanáctou. No co čert nechtěl, už po druhé v tomto týdnu jsme měli nečekanou návštěvu. Poprvé to bylo v pondělí, když jsme se vraceli večer z divadla a přišla mi od kamarádka Janka zpráva, že má klíště na zadku a nevidí si na něj :-D a protože když můžu, tak pomůžu, samozřejmě jsem ho nenechala ve štychu a napsala mu, že si teda tentokrát nebudu hrát na pekařku (je to můj hlavní ochutnávač), ale na zdravotní sestřičku (ano, ráda si hraju :-D) a že se ním společně popereme a ať tedy přijede. Zdržel se u nás někdy do půl 1 do rána (jistě že ho hned nevyhodím chudáka, když byl po takové operaci že :-D). Po druhé to bylo právě ve čtvrtek, kdy mi napsal, že má pro mě velkou sklenici sušených rajčat a víno k tomu. Sušená rajčata prostě byla výzva k tomu ho na chvilku pozvat že jo. Odcházel o půl 2 a můj plán na brzké zaparkování do garáže zase selhal. Naštěstí neselhal můj plán něco upéct a tak jsem to aspoň měla ve společnosti 2 okukujících chlapů na malých židličkách se sklenkou vína v ruce. To jsem ale nečekala, ačkoliv jsem vlastně měla, že se ti dva přetransformují do obrovských kobylek a s příslibem malinké ochutnávky se vrhnou na můj čerstvě upečený proviant. Pizzu jsem zachránila, od každé dostali jeden kousek, ale to jim samozřejmě ke spokojenosti nestačilo. Ještě teď mi zní v uších:" Teď by to chtělo sladkou tečku",  koukajíc mlsně na čerstvě upečený jahodový cheesecake, který jsem právě pracně soukala do ledničky. Z obrovských kobylek se najednou staly malá smutně koukající štěňátka a protože jsem v tomto hrozná měkkota a miluju smutně koukající štěňátka, zase jsem prohrála a už jim podávala lžičky. A jen pozorovala, jak se jim začínají dělat boule za ušima a jak koláč pomalu a jistě mizí.
 A v tu chvíli jsem si říkala, sakra, však ten koláč je na sobotu a ačkoliv mi bylo líto jim ho vyrvat z ruky, když jsem koukala na jejich spokojený výraz a pod jejich příslibem, že to tam jen zarovnají, jsem jim ho nakonec vytrhla a rychle schovala do ledničky, protože skoro půlka byla už v tahu :-D. Ještě jsem si rychle stihla udělat krabičky a po půl druhé šla spát. Schválně, které z nich asi budou moje? :-)
Už odmalička jsem vyrůstala ve společnosti opačného pohlaví. A tak nějak jsem si s opačným pohlavím vždycky i více rozuměla :-D a tak víkend i když ne celý, ve společnosti 4 chlapů (sportovců) zněl více než dobře a ani mi nevadilo, že tentokrát nebudu závodit, ale budu se jen kochat, řídit, masírovat, rozdávat svačinky a povzbuzovat :-). Rozhodli jsme se, že vyrazíme už v pátek, abychom v sobotu nemuseli brzo vstávat i když kluci vybíhali až někdy kolem 10 hod. Vyráželi jsme kolem 6 odpoledne a kluci už se pomalu začali vžívat do role slečen - v obchodě jsme byli snad přes půl hodiny a auto vypadalo, jako bychom jeli na 14 dní do Chorvatska. Ale úspěšně jsme to zvládli a mohli vyrazit směr Nové Město na Moravě, kde nás druhý den čekal den D - závod NoMen Run 2016.  Po cestě jsme se stihli pěkně naladit bílým vínkem, spálit chuťové pohárky chilly kešu z Lídlu, zahrát hádej co jsem (hra byla v této společnosti zase povýšena o level výše :-D) a několikrát zazpívat Plakala od Divokého Billa. Díky tomu cesta uběhla jako nic a my už jsme se ubytovávali v podkroví rodinného domku ve vesnici Křídla (v tu chvíli měl myslím Rubick dost silné déja vu z minulého víkendu, kdy se na křídlech pěkně proletěl s kamarádem Jankem na oslavě mých třicátin :-D), zahráli si Piktomanii, snědli pár zásob, dopili všechna vína, které jsme s sebou měli a udělali módní přehlídku. V rámci tohoto závodu se objednávaly nová růžová trička, která klukům teda nesmírně slušela :-D a já jsem za to moc ráda, protože ho mám i já a můžu si ho pěkně střídat s tím původním černým :-P.
Pár dní před závodem jsem přemýšlela nad tím, jak je k tomu růžovému tričku dostrojím. A odpověď byla jasná - legíny a baletní sukýnky alá Vlastík Harapes a růžové nehty. Za sukýnku jsem teda bojovala a neslevila, bohužel růžový lak na nehtech jsem měla nakonec jen já a z legín taky sešlo, když Tom řekl, že prostě musí větrat a v legínách a už vůbec ne bílých nebo růžových nepoběží :-D. Rozkaz zněl ale jasně, holky musí běžet sladěné a tak jsme se nakonec domluvili na růžovém tričku, černých kalhotách a růžové baletní sukýnce. Tady nastal největší problém. Kde sehnat baletní sukýnky pro 4 chlapy? Na netu byly dámské s čekací dobou minimálně 10 dní a závod byl už za 3 dny (ano klasika, dělat věci na poslední chvíli mi jde nejlépe :-D) a tak jsem teda vyrazila shoppovat a doufala jsem, že najdu alespoň něco, do čeho se vlezou. První obchod nezklamal a já jsem spokojeně odcházela se dvěma růžovými sukýnkami. Nechala jsem je pěkně ležet doma na křesle a ve čtvrtek, den před odjezdem, jsme si s Rubickem řekli, že je teda otevřeme a vyzkoušíme. A ejhle, maximální velikost gumy 85 cm nebyla dost maximální
pro všechny. Já jsem se do ni teda nasoukala, ale Rubickovi skončila přesně u kolen :-D. 

Při představě, že máme druhý den jet a já nemám sukýnky, nastala panika. Ale pořád jsem se uklidňovala, že je v pátek přešiju a bude to. Jenomže v pátek toho bylo víc než dost a já jsem stihla jen rozpárat jednu sukni. Ale říkala jsem si, že Pavlík a Tom jsou na tom podobně jako já, tak jim tu jednu nechám a Víťovi a Rubickovi koupím gumu a budou mít z toho "zástěrku". Po cestě pro gumu jsem se stavila ale ještě ze srandy do sekáče, který máme kousek od práce a kromě třech kraťasů pro sebe jsem se už po druhé, tentokrát ale už naposledy vracela se dvěma růžovýma sukýnkama, do kterých by se už vlezl i slon :-D. Ze sukýnek se nakonec vyklubaly růžové topy, ale to myslím vůbec nevadilo.
A v sobotu ráno už kluci stáli na startu závodu NoMen Run 2016, jako jediný chlapský tým s originálním názvem 90-60-90 (v tu chvíli jsem si říkala, že mezi ně parádně zapadám i když by byl na místě spíš název 60-90-60 :-D), sladěni a červení až za ušima. Samozřejmě jsme museli udělat ještě nějaké reprezentativní fota, aby bylo co házet na všechny možné sociální sítě a Rubick se už začal pomalu připravovat na start s ostatními opravdovými ženami :-D. Jako správní kamarádi jsme u organizátorů zajistili ještě lehké ztrapnění v podobě písničky Sexy and I know it a podáním informací o tom, co má Rubick jako žena ráda, kolik má dětí apod. Ten se po startu zachoval ale jako pravý gentleman, když spoluběžkyně pustil na schodech, čehož vzápětí myslím dost litoval, protože je už do konce první etapy neviděl (u vyhlašování jsme zjistili, že se jejich týmy umístily na 1.- 4. místě :-D).
 

 My ostatní jsme mezitím naskočili do auta a už jsme mířili ke konci první etapy, kde se měl už na štafetový kolík - růžovou štafetovou reflexní pásku, připravovat Víťa, který jak vždycky říká, že bez čepičky je to za 500 a tak nasadil čepičku a čekal, až Rubick doběhne. A to bychom nebyli my, my z Černých plic (pro sobotu Růžových plic), abychom tradičně neudělali ostudu a tak jsme si dali klasicky stojkový workshop a na plné koule pustili z auta hudbu typu Dělání dělání, Statistika nuda je a podobné pohádkové vypalovačky. Musím říct, že má Tom opravdu pestrý play list :-D. 
 

 A v takovémto duchu se vlastně nesl celý den. Celý den byl taková jedna velká párty. Na to, jak vyhrožovali, tak nám počasí vyšlo a až na pár malých kapek na začátku bylo celý den úplně luxusně. Nikde jsme se po cestě neztratili, kluci se nezrakvili, parádně jsme se pobavili, pokecali a nasmáli. A opravdovým překvapením pro mě bylo, když si kluci doběhli do cíle pro účastnické medaile, pochlubili se, že jsem jim dělala od pátku support, přejmenovali mě ze supportu na team managerku a já jsem za tuto funkci ještě dostala medaili. Jooo v tu chvíli jsem byla happy jak dva grepy a až se bude zase konat nějaké podobná vylomenina, tak jsem pro všemi dvaceti. Tímto děkuju klukům za parádní pátek a ještě parádnější sobotu a jak jsem už psala na Fb....když ji miluješ, není co řešit a kdo by tyhle micky nemiloval, když vás nosí na rukou i na zádech :-D :-*. Díky vám jsem si na chvilku připadala jako princezna :-D :-D :-D.     
Celý den jsme pak ještě zakončili společnou večeří v restauraci ve Velké Bíteši s Mattonkami, které na nás čekaly se šampaňským něco přes hodinu v cíli. Jojo, my jsme Ostraváci, my jsme prostě charakter a držíme při sobě a ze závodu jsme odcházeli s voláním Ostrava, Mattonky a Černé plíce přes celý stadión :-). A kluci nebo teda děvčata s mírami 90-60-90 nakonec skončili/a na krásném 12. místě.    

3 komentáře:

  1. Hele, nějak ti vypadla informace o tom, kdo tu Piktomanii vyhrál :-D :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Nevypadla, záměrně jsem to nenapsala :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Výborný článek Muffi. Za mě jsem rád, že Ti informace o tom, kdo vyhrál Piktomanii, vypadla. Někoho by ještě mohlo napadnout se zeptat, kdo prohrál D:

    OdpovědětVymazat